DEJVICKÉ DIVADLO V BUENOS AIRES

ČERNÁ DÍRA aneb EL AGUJERO NEGRO V BUENOS AIRES
Na prestižní argentinský mezinárodní divadelní festival FIBA bylo Dejvické divadlo pozváno s řadou dalších souborů z celého světa.
Kromě inscenací domácí produkce mohli diváci vidět i představení z Francie, Polska, Turecka, Itálie, Španělska, Mexika, Chile, Bolívie, Číny a jiných zemí světa. A samozřejmě i z České republiky, jejímž jediným zástupcem bylo právě Dejvické divadlo s Černou dírou v režii Jiřího Havelky.
V Buenos Aires byla odehrána tři představení (15., 16. a 17. 10.) před zcela vyprodaným divadlem Sarmiento. A úspěch neměla Černá díra jen u diváků, ale také u odborné veřejnosti. Jeden z kritiků dokonce uvedl, že naše představení pro něj patřilo k nejsilnějším zážitkům celého festivalu – viz níže (Vybíráme z ohlasů...).
Dejvické divadlo se ale v Buenos Aires zúčastnilo i dalších akcí spojených s festivalem. Ještě před příjezdem uměleckého souboru se produkční Lukáš Průdek (který odletěl společně s výtvarníkem Dádou Němečkem a dvěma členy techniky DD jako „technický předvoj“ o týden dříve) představil dokonce jako jeden z účinkujících v literárním čtení Zahradní slavnosti Václava Havla. Toto čtení proběhlo ve spolupráci s Českým centrem v BA.
Příznivý ohlas a velkou účast měly také dva workshopy, které vedli Simona Babčáková (Techniky improvizace) a Dáda Němeček (Estetika a filosofie světelného designu). Zajímavá byla i beseda po představení s představiteli festivalu.

Za to, že mohlo DD do Buenos Aires odletět, chceme poděkovat všem, kteří se o to zasloužili. A to jak těm, kteří přispěli finančně, tedy zahraničnímu odboru Ministerstva kultury, Českému centru MZ ČR, Velvyslanectví České republiky v Argentině a dalším dárcům, tak těm, kteří argentinský pobyt zajišťovali po organizační stránce. Tady patří největší dík ředitelce Českého centra Daniele Čapkové, která s DD strávila čtrnáct vyčerpávajících dní a jen o něco méně večerů až nocí. Bez ní bychom v mnoha směrech byli v Buenos Aires bezradní, zatímco ona pro nás neřešitelné problémy (například transport dvou atrap revolverů a jiné speciality) řešila s přehledem a neuvěřitelnou lehkostí.
A poděkování patří i Martinu Myšičkovi, který pro argentinský zájezd výjimečně zaskočil za Pavla Šimčíka, který nemohl odletět. Dlužno dodat, že i jeho „kávičky“ byly neodolatelné.

Během týdenního pobytu souboru DD zbylo trochu času na poznávání hlavního města Argentiny a okolí, ze kterého vznikla bohatá fotografická dokumentace. Ta byla Lukášem Průdkem spojena do fotoklipu, který je možné zhlédnout na Facebooku DD. Fotografie poskytli Milan Chrdle, Aleš Výborný, Lukáš Průdek, Eva Kejkrtová-Měřičková a Radek Patzel. Dáda Němeček pak zaznamenal zájezd ve filmovém "doku-klipu", jehož projekci včas oznámíme.

Věříme, že Dejvické divadalo na festivalu FIBA zanechalo dobrou a výraznou stopu i příznivý dojem a vytvořilo tak prostor pro další soubory z Čech, které bude festival v budoucnu hostit. Chau, Buenos Aires!

Vybíráme z ohlasů…
…ČERNÁ DÍRA je kolektivní dílo skupiny Doyle Doubta z Dejvického divadla v Praze, Česká republika. Asi se jedná o jedno z těchto představení, které zanechá po sobě nejhlubší stopu po skončení festivalu FIBA, ne proto, že se jedná o vynikající model divadla bláznivých komedií a nic víc, ale proto, že je to hra, která bude inspirovat publikum k nejrůznějším myšlenkám a vyvolá mu v paměti nejrůznější představy, které každého diváka donutí pokládat si otázky týkající se jeho každodenního života.
Že by východoevropské země přemýšlely jinak, protože mají za sebou rozmanitější historii? Možná, kdo ví. Nebo možná se zde přemýšlí víc do hloubky o člověku a jeho prostředí, o ikonách a idolech lidské rasy nebo o modelech, chimérách, za kterými se lidská rasa žene, aby dosáhla předvídatelnějšího, ještě více odlidštěného života… /…/ Součástí černých děr je i zapomnění; pokud nenecháme své vzpomínky zapadnout do tmy, možná si určité věci budeme pamatovat navždy.
Carlo Diviesti

…Ony bytosti jsou plné patosu, chorobné nerozhodnosti, absurdity. Zdá se, že se otevírá celý současný svět, aby byl vyjádřen prostřednictvím těchto obrazů. Skvělý herecký soubor oživuje tuto road movie, která v některých okamžicích může vzbuzovat u diváků až odpor. Avšak humor, který prýští z jednotlivých scén, ho zmírňuje.
V závěru všechno zaniká a ve vzduchu zůstává viset námět k úvahám: slova nic nedefinují; postavy jsou beze smyslu promíchány; osobní chování jsou zaměnitelná. V konstrukci sociálních vztahů se silně uplatňuje hluboká nejasnost, která ani v minimálním prostoru nemůže být změněna.
Carlos Pacheco, La NACION

Foto: Aleš Výborný