Interview / Theodor Holman

„Svěřím ti nejtemnější tajemství, jedině když ty mi řekneš to svý.“



Novinka Dejvického divadla Interview nabídne skvělé herecké podání Veroniky Khek Kubařové a Jaroslava Plesla. Žánr však na zdejší scéně dost překvapí.

On je ostřílený pětačtyřicetiletý novinář píšící o politice, trochu okoralý prací i životem, s velkou jizvou z Bosny nejen na břiše. Ona o dvacet let mladší herečka, obletovaná hvězdička, která si sice může dovolit vše, ovšem za cenu absolutní ztráty soukromí.

Aktuální novinka pražského Dejvického divadla v režii Martina Myšičky vznikla na základě textu nizozemského publicisty Theodora Holmana, který jej nejprve připravil pro film Interview podle van Gogha (2003), jenž se o čtyři roky později dočkal amerického remaku v režii Steva Buscemiho.

Známý americký herec si vedle režie v komorním dramatu zahrál mužskou roli, která v Dejvickém divadle připadla Jaroslavu Pleslovi. Jeho protějškem je zde Veronika Khek Kubařová. Oproti filmům tak není věkový rozdíl hrdinů tolik patrný.

Holmanova předloha, postavená na střetu generací, rozdílných životů a profesí, v základu však především na prapůvodním střetu muže a ženy, nabízí silný potenciál po konverzační stránce. „Nejsi milej, přitom jsi nula,“ shrnuje charakter novináře Pierra herečka Katja. „Jsem nula, proto nejsem milej,“ kontruje on. Oba se setkávají v hereččině bytě, aby natočili interview, ač o to zjevně ani jeden z nich nestojí. Pro politického novináře je rozhovor s mladou hvězdou za trest, herečka Katja se zrovna nenachází v nejrůžovější životní situaci. Přes počáteční ostrou výměnu názorů je však oběma brzy jasné, že v tom druhém najdou něco víc než jen půlhodinovou otravu nad rekordérem.

Komorní kus Interview je stvořen pro malou scénu. V Divadle Ungelt či Divadle v Řeznické, které se na současné kvalitně pojaté konverzační hry pro dva zaměřují, by se vyjímal skvěle. V Dejvickém však tento formát, který v principu sází na herecké osobnosti a režiséra staví do pozadí, trochu překvapí. Je asi dobře, že Martin Myšička při své teprve druhé režii (první byla Krajina se zbraní v roce 2009) nijak neexhibuje, ale aktuální novinka působí trochu nevýrazně. Zdejší nasazená laťka tentokrát dosažena nebyla.

Ano, jsou to především bezchybné výkony Veroniky Khek Kubařové a Jaroslava Plesla, které hlavně v elektrizující situaci u piana či v nejednoznačném závěru dělají z Interview strhující a nadprůměrnou podívanou. Na skvělé herce jsou však diváci zdejší scény zvyklí, velké premiéry posledních let jako Racek, Kakadu či loňská Zimní pohádka dokázaly přinést vždy něco víc než „jen“ kvalitně zahranou konverzačku okolo jedné pohovky.

Tomáš Šťástka / iDNES.cz