Kakadu / Karel František Tománek, Jiří Havelka

Hra ze života



… Půvabný nápad autora hry Karla Františka Tománka rozvíjí režisér Jiří Havelka dále a k vizuálně precizní stránce přidává i zvukovou nadhodnotu, která v duchu autorovy premisy stojí na dotírajících ozvěnách z minulosti. Vytváří jakési uvozovky pro situace, kterým se podařilo zakořenit ve Wendyině mysli. Polaritou světla a tmy, která je základní osou pro překlad vnímání autistky, dali tvůrci inscenace vzniknout světu zbavenému základní soudržnosti, v němž okamžiky zanikají v temných vjemových pastech. Především v první části inscenace se jako na přízračném orloji střídají krátké výstupy z Wendyina dětství, v nichž pobavený úsměv razantně střídá ledová ruka na zátylku.
http://www.mepass.cz/praha

… Na jevišti ovšem září Simona Babčáková. Pro Wendy se dobře seznámila s projevy autismu, a jakkoli je její kreace stylizací, je to stylizace přesná, schopná vtáhnout do hry publikum, jež jejím zápasům a proměnám drží palce. Je to jeden z velkých hereckých výkonů roku!…
J. P. Kříž, Právo

… Kakadu svým způsobem navazuje na zdejšího trochu neprávem pozapomenutého Wanted Welzla. Příběh autistické dívky a aljašský western jsou si sice na první pohled hodně vzdálené, stejně jako wilsonovsky sytě barevná scénografie u Welzla a ošmudlané interiéry Kakadu - ale podstatnější myslím je, jak silně a všudypřítomně se tu prosazuje stylotvorná útržkovitost i ona tománkovská nedořečenost. A také nepravidelná kombinace cynického vtipu s jinak vážným děním. Ironické odlehčování a neochota pustit se do tématu s plnou vážností je u Havelky i v Dejvicích (a v Česku vůbec) spíše pravidlem než velkým překvapením, tady to ale vychází až nečekaně dobře…
Plusem je také naprostá otevřenost příběhu: na rozdíl od smířeného odchodu Eskymo Welzla tohle ne úplně radostné autistické putování nepohodlným světem nedospěje k žádnému finále, divadlo ho prostě jen z ničeho nic přestane sledovat. A je pak už jen na míře optimismu či skepse každého diváka, jakou další životní trajektorii divadelní hrdince přisoudí…
Vladimír Mikulka, Lidové noviny