Dejvické divadlo ČSOB
REPERTOÁR /

MUŽ BEZ MINULOSTI

MUŽ BEZ MINULOSTI - fotogalerie

Aki Kaurismäki / MUŽ BEZ MINULOSTI

Hra o lásce

PREMIÉRA 21.01.2010

Hrají: David Novotný, Martin Myšička, Ivan Trojan, Jaroslav Plesl, Pavel Šimčík, Václav Neužil, Pavol Smolárik, Tatiana Vilhelmová, Johanna Tesařová, Lenka Krobotová / Petra Hřebíčková, Klára Melíšková, Simona Babčáková, Martha Issová, Jana Holcová, Zdeňka Žádníková Volencová a další
Překlad: Pavla Arvela, scéna a kostýmy: Andrej Ďurík, dramaturgie: Karel František Tománek, hudba a hudební nastudování: Marek Doubrava, pohybová spolupráce: Kristýna Lhotáková

Divadelní adaptace a režie: Miroslav Krobot

Antero Lujanen procitne a zjistí, že si nepamatuje, jak se jmenuje, kde pracuje, zdali je ženatý, zkrátka nic. Ocitne se mezi bezdomovci, ale osud je na jeho straně.
Potká Irmu, členku Armády spásy, a všechno se začne odvíjet tím lepším směrem, ale jen do okamžiku, než zjistí, že je...

V inscenaci hraje celý herecký soubor Dejvického divadla, tři hosté a někteří další zaměstnanci divadla...

VZHLEDEM K CHARAKTERU INSCENACE NENÍ MOŽNÉ PO ZAČÁTKU PŘEDSTAVENÍ NIKOHO VPUSTIT DO HLEDIŠTĚ, PROTO VÁS PROSÍME, ABYSTE VE VLASTNÍM ZÁJMU CHODILI VČAS.

DŮLEŽITÉ UPOZORNĚNÍ!!!
VZHLEDEM K VELKÉMU ZÁJMU O VSTUPENKY NA PŘEDSTAVENÍ MUŽ BEZ MINULOSTI
NEPŘIJÍMÁME AŽ DO ODVOLÁNÍ HROMADNÉ OBJEDNÁVKY VSTUPENEK NA TENTO TITUL.

DĚKUJEME ZA POCHOPENÍ



Je to trochu "jiné divadlo". V novince pražského Dejvického divadla Muž bez minulosti, vytvořené podle finského filmu Akiho Kaurismäkiho, přiměl režisér Miroslav Krobot své herce, aby odložili všechno, co si běžně představíme pod slovem herectví. Nenalíčené herečky a herci říkají své repliky "obyčejně", suše a skoro bez gesta. Pohled na ně nás ani v nejmenším neodvádí od vnímání toho nejdůležitějšího - že se navzájem slyší a komunikují spolu v tichu i zvláštním humoru. Jsou postavami i sebou samými.

K mimořádně citlivému vnitřnímu napojení všech účinkujících vede hudba Marka Doubravy, která prostupuje celou inscenací, dává jí pevnou strukturu, tvar... a hlas vycházející jakoby přímo ze srdce.

A žili šťastně až do smrti...

Scénář Kaurismäkiho filmu má jednoduchý, až bezelstně triviální příběh. Muž, kterého chuligáni přepadnou a zmlátí na nádraží, ztratí paměť. Všechno se učí znovu, jakoby svět, věci i lidské vztahy uviděl a prožíval poprvé a čistě jako dítě. Začíná od nuly, mezi bezdomovci a postupně poznává, co je opravdu důležité. Ve vztahu s pracovnicí Armády spásy Irmou (Tatiana Vilhelmová) nachází lásku.

Děj dramaticky posune náhodná epizoda s bankovním lupičem, díky které se ocitá na policii, v úřední mašinérii... i zpět ve svém "bývalém" životě. Nakonec je tu ale happy end, při němž člověk cítí úlevu, asi jako při obligátní pohádkové větě "A pak spolu šťastně žili až do smrti." O té také nepřemýšlíme, zda je z reálného světa.

V Muži bez minulosti jde spíš než o realistický příběh o podobenství, obraz, který vyvolává znepokojení a otázku: kolik a co "nezbytného" si každý z nás životem vleče. Společně s Mužem bez minulosti (David Novotný) totiž zažíváme tu zvláštní lehkost, která se dostaví poté, co přijde o paměť, "odloží" všechny zdánlivě důležité zvyky, věci i vztahy a očistí se od všeho, co bylo. Cítíme, že po dlouhé době zase slyší sám sebe, své srdce. Možná ještě Někoho.

Nový Höger

David Novotný v hlavní roli přitahuje pozornost uvolněným vnitřním klidem, energií soustředěnou na řešení každé situace. Jeho postava je tak normální až působí výjimečně. Místy se v jeho hereckém výkonu objeví neobyčejně silné, dovnitř obrácené momenty, jaké si pamatujeme ještě z rolí Rudolfa Hrušínského staršího nebo Karla Högera - ostatně svou medvídkovskou těžkopádností, jíž dává lehkost a noblesu síla ducha, je i fyzicky dost připomíná.

Tatiana Vilhelmová přichází na scénu jako odkrvená, vnitřně stažená, bezpohlavní bytost, která mechanicky vykonává naučené kroky. Za nehybnou maskou smutného muže postupně, bez stínu ženské koketérie, hry nebo povrchnosti, nechává tušit křehkou, milující ženu. Do paměti se vryje jedna z epizod - Ivan Trojan jako Podnikatel zruinovaný nemravností bankéřů volí s "metafyzickým" humorem sobě vlastním individuální revoltu a konečné řešení. Nebo jiná, v níž se Martin Myšička zjeví jako shůry seslaná bizarní bytost - ráčkující advokát Armády spásy - a vyrve Muže bez minulost ze spárů byrokratických pitomců.

Radost jen tak zbůhdarma

Většina představení se odehrává bez kulis, v holém, odstrojeném prostoru jeviště. Jen pro první scénu na nádraží a návrat "domů" jsou charakteristické diagonální zdi ohraničující volný prostor (scéna Andrej Ďurík). Bohužel manipulace s nimi působí dost rušivě. Zatěžkané nějakým nešikovným symbolismem jsou i kratinké obrazy mezi přepadením a příchodem Muže bez minulosti do kolonie bezdomovců.

Cestu k vnímání všeho nevyslovitelného v inscenaci nám otevírá jemný, hodně specifický, absurdní humor obsažený v intonacích, hudbě a zpěvu, mimoslovní komunikaci nebo pohybu (Kristýna Lhotáková). Chvílemi forma představení připomíná muzikál, rozdávající jen tak zbůhdarma radost, chvílemi beckettovsky oproštěnou existenciální grotesku. Je to výjimečné divadlo.
Marie Reslová, Hospodářské noviny


Tragikomický Muž bez minulosti má nezaměnitelnou „finskou“ atmosféru, působí minimalisticky a navzdory úsměvným momentům a happy-endu dost tísnivě. O to větší výzvou mohlo být pro Krobota nové ztvárnění. V jeho interpretaci drama zmláceného a okradeného muže, který zapomene nejen vlastní jméno, ale také vše o svém dosavadním životě a útěchu najde až v seznámení s obětavou ženou pracující v Armádě spásy, vyznívá bláznivěji a veseleji.

Posun je zřetelný - tam, kde z filmového plátna čiší beznaděj, se české divadelní publikum docela často směje. Komika převálcovala tragiku, režisér obohatil předlohu o nám blízký humor, čímž dílo zásadně proměnil. Nebál se zařadit vtípek založený na náhodně objevené finské vodce ve staré ušmudlané ledničce nebo třeba bizarní pohybově-taneční čísla.


Herci se však nepitvoří a nepředvádějí laciné kousky. Díky tomu snad i ta nejabsurdnější scénka podtrhuje originalitu inscenace, jakož i kostýmy, z nichž značná část vypadá jako z levného secondhandu, střídmá, avšak chytře vymyšlená výprava, která se dobře popasovala s množstvím interiérů a exteriérů. A své dělá i pozoruhodná hudba z pera Marka Doubravy, doplněná navíc i písněmi kapely Beach Boys. Vedle hereckých výkonů je muzika druhým důležitým tahounem představení, prolíná jednotlivé obrazy, nebo je dokonce úplně zastaví a na okamžik nechá rozeznít možný útržek paměti muže bez minulosti, který je od začátku prezentován jako hudební nadšenec.
Kateřina Rathouská, MF DNES




Délka představení: 1 hodina 40 minut




Creative Commons License WebArchiv - archiv českého webu
czenDejvické divadlo o.p.s., Zelená 1084/15 a, Praha 6, 160 00, Tel: 233 332 430, e-mail: dejvickedivadlo@dejvickedivadlo.cz