ČERNÁ DÍRA / Doyle Doubt*

Ve chvíli překročení horizontu událostí není cesty zpět



ČERNÁ DÍRA

Simona Babčáková / Klára MelíškováMartha Issová / Jana Holcová • Petr Koutecký • Václav NeužilDavid NovotnýJaroslav PleslPavel ŠimčíkIvan Trojan

scéna Dáda Němeček kostýmy Dáda Němeček, Lucie Masnerová dramaturgie Eva Suková




*Babčáková, Havelka, Issová, Němeček, Neužil, Novotný, Plesl, Suková, Šimčík, Trojan



režie Jiří Havelka


PREMIÉRA 12.04.2007
DERNIÉRA 29.08.2013
DÉLKA PŘEDSTAVENÍ 1 hodina 30 minut bez přestávky


Černá díra může být leccos. Mimo jiné také kosmický útvar, který se vyčlenil z našeho vesmíru a představuje samostatný svět. Černá díra nasává veškerou hmotu ze svého okolí. Na okraji černých děr se zastavuje čas ...
Inscenace, vzniklá na základě „řízené improvizace“ interpretů, si hraje se schopnostmi a možnostmi lidského vnímání času a prostoru, reality a podvědomí. Zobrazuje samostatný svět, který se řídí podle jiných pravidel, než bychom pravděpodobně čekali, ale je to ten svět, ve kterém právě žijeme, jen ho jinak vnímáme.
Černá díra je hrou, která nám silou divadelních prostředků a zážitků připomíná, že nic není jednoznačné, všechno může být stokrát jinak. Stačí jen nepatrný pohyb, drobné zaváhání nebo třeba jen myšlenka a všechno se mění, včetně prostoru a času, mimo jiné dvou nezastupitelných magických součástí divadla.
Ocitneme se společně na jedné neidentifikovatelné benzinové pumpě uprostřed pouště, kde se může stát cokoli. On totiž nikdo neví ...



… V novince Dejvického divadla se jeviště promění v černou díru, kde jak známo neplatí ustálené vnímání času ani prostoru. Přesto se nejedná o ponor do říše sci-fi, ale o gejzír čiré divadelní hravosti, o očistnou lázeň pro soubor i pro publikum. Na své si přijde jak zvídavý intelektuál, tak divák, jemuž jsou fyzikálně-teatrologická východiska představení lhostejná, zato se ochotně nechá strhnout proudem zřetězených mikrokomedií situovaných na benzínovou pumpu v Americe sedmdesátých let …
Saša Hrbotický, Hospodářské noviny



… Divadelní čas i prostor jsou tu uchopeny jako prolínání a splývání skutečnosti s fiktivností; jsou zároveň pravé a nepravé, schopné vyobrazit reálně existující svět a současně jej předvést na jevišti jako svět zcela smyšlený, v němž neplatí nic z pravidel a konvencí reálného bytí. Na těchto myšlenkových východiscích se zdvihá prvotní, základní, rozhodující a také sugestivní divadelní kvalita tohoto představení: hra herců. Toto představení nevypráví příběh, nevytváří napínavý děj ani nesděluje témata. Je jakýmsi herním i hravým průnikem k podstatě tvorby postavy jako divadlem stvořeného člověka …
Jan Císař, Lidové noviny


ČERNÁ DÍRA aneb EL AGUJERO NEGRO V BUENOS AIRES

Na prestižní argentinský mezinárodní divadelní festival FIBA bylo Dejvické divadlo pozváno s řadou dalších souborů z celého světa.

Kromě inscenací domácí produkce mohli diváci vidět i představení z Francie, Polska, Turecka, Itálie, Španělska, Mexika, Chile, Bolívie, Číny a jiných zemí světa. A samozřejmě i z České republiky, jejímž jediným zástupcem bylo právě Dejvické divadlo s Černou dírou v režii Jiřího Havelky.

V Buenos Aires byla odehrána tři představení (15., 16. a 17. 10.) před zcela vyprodaným divadlem Sarmiento. A úspěch neměla Černá díra jen u diváků, ale také u odborné veřejnosti. Jeden z kritiků dokonce uvedl, že naše představení pro něj patřilo k nejsilnějším zážitkům celého festivalu – viz níže (Vybíráme z ohlasů...).

Dejvické divadlo se ale v Buenos Aires zúčastnilo i dalších akcí spojených s festivalem. Ještě před příjezdem uměleckého souboru se produkční Lukáš Průdek (který odletěl společně s výtvarníkem Dádou Němečkem a dvěma členy techniky DD jako „technický předvoj“ o týden dříve) představil dokonce jako jeden z účinkujících v literárním čtení Zahradní slavnosti Václava Havla. Toto čtení proběhlo ve spolupráci s Českým centrem v BA.

Příznivý ohlas a velkou účast měly také dva workshopy, které vedli Simona Babčáková (Techniky improvizace) a Dáda Němeček (Estetika a filosofie světelného designu). Zajímavá byla i beseda po představení s představiteli festivalu.



Za to, že mohlo DD do Buenos Aires odletět, chceme poděkovat všem, kteří se o to zasloužili. A to jak těm, kteří přispěli finančně, tedy zahraničnímu odboru Ministerstva kultury, Českému centru MZ ČR, Velvyslanectví České republiky v Argentině a dalším dárcům, tak těm, kteří argentinský pobyt zajišťovali po organizační stránce. Tady patří největší dík ředitelce Českého centra Daniele Čapkové, která s DD strávila čtrnáct vyčerpávajících dní a jen o něco méně večerů až nocí. Bez ní bychom v mnoha směrech byli v Buenos Aires bezradní, zatímco ona pro nás neřešitelné problémy (například transport dvou atrap revolverů a jiné speciality) řešila s přehledem a neuvěřitelnou lehkostí.

A poděkování patří i Martin Myšička, který pro argentinský zájezd výjimečně zaskočil za Pavla Šimčíka, který nemohl odletět. Dlužno dodat, že i jeho „kávičky“ byly neodolatelné.



Během týdenního pobytu souboru DD zbylo trochu času na poznávání hlavního města Argentiny a okolí, ze kterého vznikla bohatá fotografická dokumentace. Ta byla Lukášem Průdkem spojena do fotoklipu, který je možné zhlédnout na Facebooku DD. Fotografie poskytli Milan Chrdle, Aleš Výborný, Lukáš Průdek, Eva Kejkrtová-Měřičková a Radek Patzel. Dáda Němeček pak zaznamenal zájezd ve filmovém "doku-klipu", jehož projekci včas oznámíme.



Věříme, že Dejvické divadalo na festivalu FIBA zanechalo dobrou a výraznou stopu i příznivý dojem a vytvořilo tak prostor pro další soubory z Čech, které bude festival v budoucnu hostit.
Chau, Buenos Aires!



Vybíráme z ohlasů…


…ČERNÁ DÍRA je kolektivní dílo skupiny Doyle Doubta z Dejvického divadla v Praze, Česká republika. Asi se jedná o jedno z těchto představení, které zanechá po sobě nejhlubší stopu po skončení festivalu FIBA, ne proto, že se jedná o vynikající model divadla bláznivých komedií a nic víc, ale proto, že je to hra, která bude inspirovat publikum k nejrůznějším myšlenkám a vyvolá mu v paměti nejrůznější představy, které každého diváka donutí pokládat si otázky týkající se jeho každodenního života.

Že by východoevropské země přemýšlely jinak, protože mají za sebou rozmanitější historii? Možná, kdo ví. Nebo možná se zde přemýšlí víc do hloubky o člověku a jeho prostředí, o ikonách a idolech lidské rasy nebo o modelech, chimérách, za kterými se lidská rasa žene, aby dosáhla předvídatelnějšího, ještě více odlidštěného života… /…/ Součástí černých děr je i zapomnění; pokud nenecháme své vzpomínky zapadnout do tmy, možná si určité věci budeme pamatovat navždy.

Carlo Diviesti



…Ony bytosti jsou plné patosu, chorobné nerozhodnosti, absurdity. Zdá se, že se otevírá celý současný svět, aby byl vyjádřen prostřednictvím těchto obrazů. Skvělý herecký soubor oživuje tuto road movie, která v některých okamžicích může vzbuzovat u diváků až odpor. Avšak humor, který prýští z jednotlivých scén, ho zmírňuje.

V závěru všechno zaniká a ve vzduchu zůstává viset námět k úvahám: slova nic nedefinují; postavy jsou beze smyslu promíchány; osobní chování jsou zaměnitelná. V konstrukci sociálních vztahů se silně uplatňuje hluboká nejasnost, která ani v minimálním prostoru nemůže být změněna.

Carlos Pacheco, La NACION