Ivan TrojanDavid NovotnýMartin MyšičkaKlára Melíšková • Klára Issová

překlad Karel František Tománek scéna Martin Chocholoušek kostýmy Martin Chocholoušek a Vladimíra Fomínová hudební spolupráce DVA dramaturgická spolupráce Miroslav Krobot





režie Karel František Tománek


PREMIÉRA 07.11.2008
DERNIÉRA 04.10.2011
DÉLKA PŘEDSTAVENÍ 2 hodiny
PARTNER INSCENACE Partnerem inscenace je Auto-plus.


Jeden z nejznámějších slovenských dramatiků napsal hru přímo pro Dejvické divadlo a pro konkrétní herce. Příběh začíná setkáním dvou kamarádů, Ivana a Davida, v horách. Dvacet let se neviděli. Kdysi tvořili nerozlučnou dvojici, ale teď je všechno jinak ...

... Zájem tentokrát vzbuzovala i nezvyklá rošáda na straně inscenátorů: zatímco režie se ujal dejvický dramaturg Karel Tománek, jeho obvyklý post obsadil šéfrežisér Miroslav Krobot. Žádné velké překvapení se ovšem nekonalo, inscenace pokračuje v typicky dejvickém stylu, kombinujícím neokázalou režii s filmově komorním herectvím.

A vzhledem k tomu, že Klimáček je dramatik v nejlepším slova smyslu profesionálně zdatný, nabízí pro takovýto přístup dobré výchozí podmínky: živé postavy a dialogy, tajemnou atmosféru i odlehčující ironický humor.

Vše se točí kolem setkání dvou dávných spolužáků z medicíny – Ivan se protlouká jako dealer zubních kartáčků, David je okázale úspěšným firemním psychologem. Scházejí se poprvé po dvaceti letech, v lese, daleko od civilizace a především poblíž místa, ke kterému je váže společný zážitek, na který se oněch dvacet let marně snažili zapomenout. Vzhledem k tomu, že Dračí doupě je hra napínavá a s řadou dějových zvratů, bylo by asi nevhodné prozrazovat více.

Na pozadí podivně vykloubených událostí se však hraje především o osobních krizích, bilancování a sebeobelhávání. Méně nadšení vzbuzuje autorova snaha nezůstat u individuálních traumat, ale říci své i k módnímu tématu „jak lidi semele a změní odosobněný, neautentický svět velkého byznysu...“

K nejsilnějším momentům večera tak patří scény, v nichž celá pětice Ivan Trojan, David Novotný, Martin Myšička, Klára Melíšková a Klára Issová) hraje „Dračí doupě“ a do infantilně dobrodružného příběhu nezadržitelně prolíná nejen reálná hierarchie postav, ale i jejich utajované příběhy, vztahy a nenávisti. Právě zde ostatně padne klíčová otázka: Jak má člověk žít s tím, co se stalo?

V Dračím doupěti po delší době společně zazářila služebně nejstarší část pánského souboru Dejvického divadla (dámy tentokrát spíše přihrávaly). Ivan Trojan a David Novotný předvedli suverénní variace na své oblíbené typy, nenápadnou „postavu s tajemstvím“, respektive extroverta, „s nímž se to má jinak, než to vypadá“; Martin Myšička coby „kamarádsky diktátorský“ Pán jeskyně opět dokázal, že patří ke zdejším nejproměnlivějším hercům ...

... Do vyrovnaného dejvického repertoáru přibyl další kvalitní a pravděpodobně i divácky vděčný titul.


Vladimír Mikulka, Mladá fronta DNES