JAN VLČEK: OFFLINE / do 9. 5.


 Od 20. března do 9. května vystavuje v  Anti.kvariátu DD Jan Vlček, výtvarník, jehož jméno není v  Dejvickém divadle neznámé...

Když se před více než dvěma lety otevíral nový prostor Dejvického divadla v místě bývalého antikvariátu, bylo to právě vernisáží jeho výstavy Z hotelu do díry. A nebyla to náhoda. Jan Vlček je totiž filmový architekt, který navrhl výtvarné řešení filmových projektů úzce spjatých s Dejvickým divadlem. Prvním byl televizní sitcom Čtvrtá hvězda a druhým filmový debut Miroslava Krobota Díra u Hanušovic. A obrazy z obou z nich tvořily zmíněnou výstavu.

Pokud jde o úspěchy, které Jan Vlček sklízí jako filmový architekt, jmenujme zde například filmy Jana Prušinovského Okresní přebor a František je děvkař, Lidice Petra Nikolaeva, Zoufalce Jitky Rudolfové, seriál České televize Já, Mattoni nebo seriál Terapie II. pro HBO. Za film DonT Stop (režie Richard Řeřicha) byl Jan Vlček v roce 2012 poprvé nominován na Českého lva v kategorii Nejlepší výtvarný počin. Podruhé se tak stalo v roce 2014 právě za filmovou scénografii k filmu Díra u Hanušovic, v současné době je před dokončením druhý celovečerní film Miroslava Krobota Kvarteto, na němž se Jan Vlček znovu podílí jako filmový architekt. Filmovou scénografii vyučuje také externě na pražské FAMU.

Není to však jediná oblast výtvarného umění, které se Jan Vlček věnuje: „…bez velkého přehánění jej lze označit za všestrannou osobnost, svou fantazii, smysl pro detail a vytříbené výtvarné cítění projektuje také do návrhů interiérů restaurací, barů i obytných domů. Na zakázku vytváří autorské koncepce akcí v rozmanitých stylech, je autorem pozoruhodných olejomaleb a litografií, ilustruje povídky a po letech se opět chystá navrhovat hračky…“ www.artdepartment.cz

 

Od října 2014, kdy měla vernisáž výstava Z hotelu do díry, uplynuly více než dva roky, ale už tehdy jsme si slíbili, že se Jan Vlček do Anti.kvariátu vrátí. Jsme rádi, že naše pozvání na letošní březen přijal.

Co je u tebe jako u výtvarníka za tu dobu nového?

Stále se věnuji filmu a televizi, připravuji několik moc zajímavých filmů. Ve volné tvorbě jsem tak trochu vrátil zpět v čase a začal se věnovat klasické malbě a litografii, což je krásná, stará grafická technika, mimochodem vynalezená u nás v Čechách Aloisem Senefelderem, jehož pamětní desku je možné vidět v Praze v Rytířské ulici.  Jinak obecně já nerad mluvím nebo nějak popisuji svoji tvorbu a také to docela nerad poslouchám. Pro mě je umění hlavně o emocích a mám pocit, že  emoce se nedají moc popsat. Prostě mlčeti zlato. 

 

První tvá výstava tě přiblížila jako filmového architekta. Na co se můžeme těšit tentokrát?

Letos vystavuji pár kousků z mé volné tvorby. Je to můj pokus o rovnováhu. 

 

Film, televize, návrhy interiérů, olejomalby, litografie… A to určitě nejsou všechny obory výtvarného umění, kterým se věnuješ. Máš v  tomto směru nějaké priority? Co rozhoduje o tom, čemu se aktuálně věnuješ?

Film je ze své podstaty kolektivní dílo, kde jsem limitován často desítkami různých okolností. Je to týmová práce a je to skvělá, dobrodružná práce, kterou jsem vždycky chtěl a chci dělat. Oproti tomu má volná tvorba je naprosto individuální, je to svého druhu meditace, kde jste jen sám se sebou a s Bohem (někdy).

 

Děkuji za odpovědi a doufám, že nejpozději za dva roky se můžeme znovu těšit na shledanou!

/ptala se Eva Suková/

 

JAN VLČEK / OFFLINE / ANTI.KVARIÁT / vernisáž 20. března 2017