ANTI.KVARIÁT / 24. 10. 20:00

Hosty Martina Myšičky budou tentokrát dvě divadelní osobnosti, už řadu let spjaté s Dejvickým divadlem: Lída Engelová, jedna z nejvýznamnějších českých divadelních režisérek, a Tomáš Engel, dramaturg, překladatel a dlouholetý člen správní rady DD.

Tento měsíc, konkrétně 14. října, si Dejvické divadlo opět připomnělo výročí svého vzniku. Letos je to již třicáté první. A proto jsem si do říjnové Co-medie pozval hosty divadelníky. A to divadelníky velmi, ale opravdu velmi zkušené, kteří se věnují divadlu mnoho desetiletí. Každý jinak, a ač jsou sourozenci, málokdy spolu – v tomto smyslu bude jejich společné setkání „na jednom jevišti“ unikátní. A přitom oba mají úzký vztah k DD.

My spolu ale nebudeme hovořit pouze o jejich propojení s Dejvickým divadlem. To by byla škoda, bylo by to málo, protože oba mají mnohaleté zkušenosti v mnoha dalších divadlech, kde úspěšně pracovali a tvořili. 

Lída Engelová první profesionální divadelní zkušenosti získávala v Divadle Na zábradlí vedle Jana Grossmana a Václava Havla. Jako asistentka režie v Národním divadle zažila slavnou gardu hereckých bardů. Na stáži v Londýně asistovala Peteru Brookovi, když zkoušel Sen noci svatojánské. Od té doby má velmi blízký vztah k anglickému divadlu a opakovaně se do Londýna vrací čerpat inspiraci. S mimkou Zdenkou Kratochvílovou založila Kapesní divadlo a sjezdila s ním kus světa. Byla kmenovou režisérkou Divadla J. K. Tyla v Plzni, ostravského Státního divadla a Městských divadel pražských, poetické vinárny Viola, a sotva byste u nás našli divadlo, s jehož souborem by alespoň pohostinsky nepracovala.

A kromě divadla Lída rovněž mnoho let pracuje jako režisérka pro rozhlas, ale nejen to – hrála i v několika filmových a televizních projektech, naposledy jako Nina ve Čtvrté hvězdě.  V Dejvickém divadle režírovala v roce 2008 inscenaci Šťovík, pečené brambory.

Tomáš Engel vystudoval divadelní vědu na Filozofické fakultě UK a působil pak jako dramaturg v několika divadlech – v Jihlavě, v Národním divadle v Praze, v Realistickém divadle (dnešní Švandovo). Působil ale také v Divadelním ústavu, v divadelním oddělení na ministerstvu kultury a také v manažerských funkcích baletu ND.

A byl také mnoho let členem správní rady Dejvického divadla a stál u zrodu několika jeho inscenací.

Proto můžeme spolu hovořit o divadle, jak ho oba vidí z mnoha úhlů a hledisek. Prakticky i teoreticky. A můžeme také diskutovat o tom, jak se divadlo jako fenomén proměňuje v čase, tedy za posledních padesát a možná i více let. A pak se můžeme podívat i na to Dejvické více jaksi zvenku, v čem je jiné a v čem stejné jako ta ostatní velká i malá, domácí i světová. A samozřejmě se obou budu ptát, proč je divadlo celý život baví, co jim bere a co jim dává. A jestli to má tedy smysl dělat dál. :-)

Martin Myšička