Ivan Trojan • Nina Divíšková • Miroslav Krobot • Lenka Krobotová / Simona Babčáková • Jiří Bartoška / Jiří Ornest • Zdeňka Žádníková Volencová • Martin Myšička • Jana Holcová • Klára Melíšková / Petra Špalková • Klára Lidová • Pavel Šimčík • Jaroslav Plesl / Igor Chmela

scéna Martin Chocholoušek (Dejwitz) kostýmy Jaroslava Pecharová choreografie Klára Lidová

režie Petr Zelenka


PREMIÉRA 16.11.2001
DERNIÉRA 13.09.2009
DÉLKA PŘEDSTAVENÍ 2 hodiny 50 minut s přestávkou


Motto: „Většina lidí je v agónii a je na tom tak mizerně, že radši riskuje další agónii, než aby se pokoušeli čelit svojí stávající životní situaci.“ (Charles Bukowski)
Existuje jediný způsob, jak se z toho dostat. Nechat se odeslat poštou jako balík. (Petr Zelenka)

Příběhy obyčejného šílenství nejspíše splňují kritéria černé komedie. Je to příběh o vztazích mezi lidmi, hodně o lásce, ale také o šílenství, které nás obklopuje a jediné, co se s tím dá dělat, je brát ho jako inspiraci.
Hlavním hrdinou je pětatřicátník Petr, který se podle slov své matky ocitá „na pořádném rozcestí“. Po rozchodu se svou dívkou Janou se pokouší všemi možnými způsoby ji získat zpět. O pomoc žádá kamaráda Mouchu, majícího se ženami, které ho opustily, bohaté zkušenosti, a proto se věnuje různým druhům svérázného sebeukájení. Moucha Petrovi samozřejmě nemůže poradit nic tradičně normálního. Buď se nechá k Janě odeslat jako balík, nebo zvolí jiný rituální způsob, v němž důležitou roli hrají Janiny ustřižené vlasy. Tím, že opilý Petr omylem ve spánku ostříhá nic netušící tetu Janina nového přítele, se zařadí mezi ostatní více či méně vyšinuté postavy celé hry. Každá si nese svou úchylku. Mouchovi obživne figurína z obchodního domu, Petrův šéf se mu svěří se svou zálibou v malých chlapcích, sousedi zase nutně potřebují, aby se na ně „při tom“ někdo díval, což Petr za úplatu činí. Otec, moderátor totalitních týdeníků se zamiluje do mladé sochařky, ale také si obléká šaty své ženy, aby se do ní vcítil. Matka, posedlá dárcovstvím krve a touhou informovat syna o dění ve světě tím, že ho zahrnuje haldami novinových výstřižků, je nakonec jediná, kdo regulérně zešílí a skončí v blázinci.

Zelenkova černá komedie je duchem velice blízká jeho filmovým Knoflíkářům v zobrazení světa podivně vykolejených bytostí. Jsou to lidé, jejichž život se zejména v té nejintimnější rovině lidských vztahů vymkl běžným kritériím, přesto se o nich nechce říct, že jsou nenormální. Jejich „šílenství“ je výrazem neschopnosti najít cestu k druhým lidem, tito hrdinové žijí své osamělé osudy, obaleni slupkami vlastních traumat, mindráků, pochybností a neúspěchů./…/
Bizarní rodině vládne energická matka, v přesně odváženém excentrickém pojetí Niny Divíškové.
Skutečným překvapením je herecký debut Miroslava Krobota v roli Otce. Krobot ho hraje výtečně: s kamennou tváří Bustera Keatona nevzrušeným hlasem recituje komentáře k byvším socialistickým filmovým týdeníkům a přesně sází pointy Zelenkových vět.
Zelenkova komedie představuje dnešní šedi konečně živý text…, je jakousi českou odnoží „cool“ dramatiky, pronikající k nám z Anglie a Německa. Od níž se ale liší právě velkou mírou lidskosti a humoru.

(Radmila Hrdinová, Právo)


Světová premiéra