Jana HolcováVeronika Khek KubařováKlára MelíškováZdeňka ŽádníkováHynek ČermákMartin MyšičkaVladimír PolívkaPavel Šimčík

scéna Jan Dušek kostýmy Kateřina Štefková asistentka choreografie Zuzana Susová korepetice Marek Doubrava dramaturgická spolupráce Eva Suková
režie Petr Zuska


PREMIÉRA 01.01.0001
DÉLKA PŘEDSTAVENÍ 1 hodina 30 minut, bez přestávky


POJĎME SI ZAHRÁT HRU NA TERAPII
PRAVIDLA NEEXISTUJÍ
A KDO TERAPEUTEM ČI PACIENTEM BUDE
SE UVIDÍ
AŽ CO NA KOHO ZBUDE

Terapie je původní autorské dílo režiséra, choreografa a tanečníka Petra Zusky, který s Dejvickým divadlem spolupracuje poprvé. V mnoha ohledech se jedná o titul, který je v DD něčím neobvyklým, výjimečným. Touha provázat v jednom díle světy různých uměleckých žánrů (mimo jiné zazní verše českých básnířek a básníků), zrála v souboru poměrně dlouho a osobnost Petra Zusky byla nakonec přirozenou volbou.
V inscenaci se potkává a váže poezie s činohrou, činohra s pohybem, pohyb s hudbou a zpěvem a všechno se vším, aby vznikl kompaktní, svébytný divadelní zážitek. Ale proč právě Terapie?

„…Výše nastíněný fenomén tzv. totálního divadla byl vlastně od začátku nasnadě. Jak pro mne, coby tvůrce pohybujícího se většinově v odlišných sférách vyjadřovacích prostředků, tak naopak činoherního ansámblu, který má odvahu a motivaci ‚vyplout do ne úplně známých vod‘. Téma, které definuje titul premiéry, bylo zprvu za mne až druhé v pořadí, ale z hlediska dramaturgie repertoáru a dalších několika technických záležitostí nakonec po vzájemné debatě s vedením divadla zvítězilo…
Medicínský termín ‚terapie‘ znamená proces, jehož cílem je vyléčit nemocného. V širším kontextu je to také soubor opatření prováděných s cílem pozitivně ovlivnit průběh onemocnění. V naší inscenaci však dochází jednak k přesahům onoho slova a zároveň hlubším kontextům, které onen ‚soubor opatření‘ provázejí. Eliminace čehosi negativního a nežádoucího, úprava nenormálního na normální, přeformulování nejednoznačného a neuchopitelného v jasný a logický závěr… Jak ale tohle všechno funguje v labyrintu našich životů, kde se potkáváme navzájem a kde také potkáváme i sami sebe? Není to celé jen nějaký způsob terapie hrou na ni? A kdo je vlastně v konečném důsledku terapeutem a kdo pacientem?...“

Petr Zuska